Kdo sází stromy, má druhé raději, než sebe.
Staré anglické rčení

Desatero úspěšné výsadby v obcích

Myšlenka vysadit strom je určitě krásná, ale sama o sobě nestačí. Zvláště při výsadbách v obcích je třeba postupovat uvážlivě. Chcete-li proto k výsadbám stromů přistupovat zodpovědně a máte-li zájem poskytnout výsadbám pro jejich růst ty nejlepší podmínky (a to nejen biologické), je třeba zamyslet se předem.

 

Výběr pozemku pro výsadbu

Obecní (městský) úřad či příslušný odbor životního prostředí je tím pravým místem, kde začít. Právě zde s vámi mohou prodiskutovat váš konkrétní záměr výsadby či poskytnout k nahlédnutí materiály mapující možnosti výsadeb v obci.
Z územního plánu a dalších materiálů můžete zjistit, jaké je dlouhodobé plánované využití pozemku, a získat i další informace týkající se případných ohrožení vaší výsadby (např. plánovaným rozšířením či rekonstrukcí vozovky apod.).
Každá obec a město jsou povinni vést ve svém územním obvodu přehled pozemků vhodných pro náhradní výsadbu po předběžném projednání s jejich vlastníky (§ 9 odst. 2 zákona o ochraně přírody). Je-li veden dobře, stává se výbornou pomůckou.

Vlastnické poměry

Podle našeho právního řádu se vlastníkem dřeviny stává majitel pozemku, na němž je dřevina vysazena. Vlastník zodpovídá za zajištění provozní bezpečnosti stromu a hradí náklady spojené s péčí o dřevinu. Před uskutečněním jakékoliv výsadby je proto třeba zajistit souhlas majitele pozemku s výsadbou. Neznáte-li vlastníka pozemku, je třeba zjistit katastrální číslo pozemku uvedené v katastrální mapě území. Prostřednictvím internetové databáze (www.cuzk.cz) nebo na základě výpisu z katastru nemovitostí potom dohledáte vlastníka pozemku.
Písemné potvrzení o souhlasu majitele pozemku s výsadbou by mělo obsahovat katastrální číslo pozemku, jméno vlastníka, jeho souhlas s výsadbou (případně i upřesnění podmínek, za kterých s výsadbou souhlasí, např. kolik stromů bude vysazeno), vlastnoruční podpis majitele, razítko (v případě, že se jedná o právnickou osobu) a datum.

Inženýrské sítě

Při výsadbách v obcích a městech je nutno pro konkrétní místo vždy ověřit vedení inženýrských sítí a projednat s příslušnými správci sítí návrh výsadeb.
Jak nadzemní, tak i podzemní inženýrské sítě mohou představovat zcela zásadní faktor pro možnost dlouhodobé existence dřevin, především stromů. Hlavní oblastí kolizí jsou vedle vrůstání stromů do ochranného pásma (ať již kořeny nebo korunou) také možná poškození při rekonstrukci těchto sítí. Podmínky pro vztahy stromů a technických objektů (tedy nejen sítí technické infrastruktury, ale i komunikací) upravují poměrně jednoznačně právní předpisy a státní normy.

Výsadba by neměla ohrožovat vlastníky sousedních nemovitostí (výsadba příliš vzrůstných druhů těsně u hranice pozemku). Pod hrozbou pokuty je zakázáno sázet dřeviny na ochranných hrázích jako vodních dílech podle vodního zákona (§ 58). V ochranném pásmu nadzemního vedení elektřiny je zakázáno nechávat růst dřeviny nad výšku 3 metry (§ 46 odst. 9 energetického zákona). V silničním ochranném pásmu a v prostoru křižovatek se nesmí vysazovat stromy nebo vysoké keře (§ 33 zákona o pozemních komunikacích). Pokud jde o sázení dřevin do ochranných pásem nebo do určité blízkosti dalšího vedení infrastruktury, pak není zcela vyloučeno, ale je vázáno na:

• souhlas vlastníka podzemního vedení elektřiny, souhlas provozovatele plynovodu a zařízení tepelné energie – § 46 odst. 11 písm. b), § 68 odst. 6, § 87 odst. 4 energetického zákona,
• souhlas vlastníka podzemního komunikačního vedení – § 102 odst. 3 písm. c) zákona o elektronických komunikacích,
• souhlas vlastníka (popřípadě provozovatele) vodovodních řadů a kanalizačních stok, nebo pokud jej odmítne dát, pak na povolení vodoprávního úřadu – § 23 odst. 5 a 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu,
• povolení vodoprávního úřadu k vysazování dřevin v záplavových územích v rozsahu ovlivňujícím odtokové poměry – § 14 odst. 1 písm. a) vodního zákona.

(podle Arnika, 2010)

Prostorové nároky nadzemní části dřevin

Jednou ze základních charakteristik dřevin je neukončený růst. Každá dřevina proto potřebuje dostatečný prostor pro rozvoj své nadzemní části. V městském prostředí hledáme tento prostor jen obtížně.
Citlivou volbou místa výsadby a výběrem vhodného druhu jsme ve velké většině případů přesto schopni tento problém vyřešit. Základním pravidlem se tak stává heslo "správný druh na správné místo". Vhodnou volbou místa lze již na samém počátku snadno a zdarma zabránit mnoha komplikacím, které v budoucnu nebudeme schopni rozumně řešit anebo pouze za cenu vysokých finančních či jiných obětí.

Podmínky pro vztah stromů a komunikací jsou na území ČR upraveny zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů a související normou ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací.
Při výsadbách i následné údržbě je nutno zajistit, aby stromy a keře ani při plném vzrůstu nezasahovaly svými větvemi do dopravního prostoru, nebránily rozhledu a nezakrývaly nebo nezastiňovaly dopravní značky nebo zdroje veřejného osvětlení. Kmeny stromů musí být od jízdních pruhů odděleny zvýšenou obrubou (při obrubníkové úpravě komunikace). V místech, kde tento požadavek nesplňuje průběžná obruba, se kolem kmene vytvoří kruhový zvýšený ostrůvek. Vzdálenost kmene od hrany obrubníkové podstupnice nesmí být menší než 1,2 m (ČSN 73 6110, čl.15.10.2).

Vysazování stromů podél místních komunikací s návrhovou rychlostí vyšší než 60 km/h se nenavrhuje (ČSN 73 6110, čl.15.10.3), pokud není v úseku osazeno svodidlo nebo dodrženy vzdálenosti a zásady uvedené v ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic.
Máte-li zájem, aby vaše výsadba byla provedena plně v souladu se zákonem a výše uvedenými normami, lze doporučit jedině konzultaci přímo se správcem dané komunikace.

Prostorové nároky podzemní části dřevin

Dá se říct, že strom je i to, co je pod zemí. Velikost koruny je pro většinu lidí záležitost pochopitelná, ale rozsah kořenového systému zůstává v oblasti tajemna. Se zvětšujícím se objemem koruny odpovídajícím způsobem stoupá i rozloha kořenového systému. Modelově můžeme počítat s minimálním nutným prokořenitelným prostorem o velikosti průmětu koruny dospělého stromu.

V důsledku efektivních růstových strategií jsou kořeny (především rychle rostoucích druhů stromů) schopné proniknout i několikadecimetrovou vrstvou zdiva či betonu ve snaze zajistit si vodu a minerální živiny. Výsledkem této snahy pak může být nadzvednutá dlažba chodníků, posunuté obrubníky či porušené základy domů.
Naopak hloubkové rozložení je poměrně mělké – naprostá většina objemu kořenového systému se nachází v hloubce maximálně 1m. Ve zhutněných městských půdách není reálná hloubka prokořenění větší než 50-80 cm. Omezení tohoto prostoru ve městech a s tím spojená nemožnost rozvoje kořenového systému do potřebné velikosti má za následek zhoršování zdravotního stavu a vitality stromu v důsledku nedostatečného příjmu vody a živin, v krajním případě až jeho úhyn. Současně se zhoršováním zdravotního stavu stromu dochází také ke snižování jeho odolnosti vůči vývratu.

Čím větší kořenový prostor pro dřevinu zajistíme, tím lépe, a naopak. ČSN DIN 18 916 vyžaduje pro mladé výsadby stromů kořenový prostor propustný pro vodu a vzduch o ploše minimálně 6 m2. Prostor pro prokořenění by měl mít povrch alespoň 16 m2 a hloubku 0,8 m. Plochy pro výsadbu je vhodné propojit do souvislého pruhu o šířce optimálně 2,5 m. Velikost prostoru pro kořenový systém můžeme zvětšit také vytvořením povrchů propustných pro vodu a vzduch, navazujících na výsadbovou jámu.

Výběr druhu pro výsadbu

Podmínkou úspěšnosti výsadby je vhodná volba druhu, případně kultivaru dřeviny. Například pro stromořadí je vhodné vybírat stromy s vysoko nasazenou korunou kvůli zajištění dostatečné podchodné výšky, v zástavbě nejsou vhodné dřeviny se silně alergizujícím pylem, v blízkosti komunikací pak stromy, ze kterých padá množství plodů.

V současné době máme k dispozici širokou škálu např. malokorunných kultivarů pro výsadby do úzkých ulic, barevnolistých kultivarů pro zvýšení atraktivity ploch zeleně, introdukovaných druhů odolných proti různým stresovým faktorům (zhutnění půdy, zasolení apod.). Záleží pouze na záměru projektanta, jakou variantu zvolí.
Nicméně i přes významné změny, které s sebou přináší městské prostředí, základní přírodní charakteristiky zůstávají nezměněny. Geografická poloha, nadmořská výška, průměrný roční úhrn srážek, průměrná roční teplota či délka trvání vegetace. To všechno jsou hodnoty, které ovlivní výběr vhodného druhu, a které je třeba v rámci možností i v městských podmínkách respektovat – tedy pokud to podmínky dovolí, upřednostnit stanovištně původní druhy dřevin či jejich kultivary.
Každopádně je nutné vyvarovat se univerzálních řešení. Ta v minulosti často spočívala např. ve výsadbě lip a javorů i do úzkých ulic s představou, že se v průběhu následné péče budou koruny tvarovat a redukovat. To je samozřejmě možné, ovšem jedná se o náročný zásah, který následně zbytečně prodraží péči o takové stromořadí.

Při výběru vhodné dřeviny si musíme uvědomit, že:

• Kritéria pro výběr druhu či kultivaru dřevin jsou velmi rozmanitá a částečně protichůdná, a proto neexistuje dřevina, která by beze zbytku splňovala veškeré naše požadavky. Kompromisům se tedy (obzvláště na stresových, člověkem výrazně pozměněných stanovištích) nelze vyhnout.
• Jestliže se hodnoty stanovištních podmínek blíží extrému, je nutné věnovat maximální pozornost výběru takového druhu, který je schopen při těchto podmínkách růst. Limitující je vždy ten z faktorů, jehož hodnota je extrému nejblíže.
• Větší schopnost růstu v extrémních podmínkách je většinou doprovázená nižší schopností vyhovět ostatním kritériím.
• Jelikož nelze předvídat další vývoj jednotlivých druhů na stanovišti do budoucna (např. rozsáhlý výskyt chorob a škůdců), při plánování rozsáhlejších výsadeb je vždy žádoucí používání širšího spektra druhů dřevin.
• Výběr správného druhu pro dané stanoviště není sám o sobě dostatečným předpokladem pro růst kvalitního jedince či stromořadí. Vždy je třeba zabezpečit také vytvoření či zachování pokud možno co nejlepších stanovištních podmínek, a to nejen před či při výsadbě, ale i v následujících letech po ní.

(podle Štěpán, 2003)

Dostupnost vody v půdě

Pro stromy v obcích je voda většinou limitující faktor jejich přežití. Aby byl strom schopen přežít, musí transpirovat desítky, u starších jedinců až stovky litrů vody denně. Aby byl strom schopen pokrýt tuto svoji potřebu, musí obsadit určitý objem půdy, ze které vodu čerpá. Tento objem je logicky mnohonásobně větší než výsadbová jáma. Proto je nutné se při výsadbě zaměřit zejména na to, aby stanoviště umožňovalo plynulé prokořenění stromu mimo výsadbovou jámu (k tomu dochází již v prvním, nejvýše druhém roce po výsadbě).
Dříve než k prokořenění dojde, je nutné zajistit přísun vody. To se děje nejčastěji vodou z dešťových srážek, kapilárním vzlínáním a doplňkovou závlahou. Srážkovou a doplňkovou vodu umožníme lépe využít úpravou závlahové mísy, popř. správnou instalací závlahových sond. Kapilární vzlínání je přímo ovlivněné vzájemnou homogenitou substrátu ve výsadbové jámě a okolní půdy, objemem vyměněné půdy a jejím propojení s půdou okolní.

Jak můžeme zlepšit vodní režim nově vysazeného stromu?

• Pro zajištění dobrého kapilárního vzlínání nesmí být výsadbový substrát výrazně jiného charakteru než okolní půda.
• Neprovádíme výměnu půdy ve výsadbové jámě z více než 50 % – podpoříme prorůstání kořenů do okolí (výjimkou jsou silně degradované půdy).
• V prvním roce po výsadbě zaléváme dle srážek, v dalších letech omezujeme zálivku jen na dobu přísušku, snažíme se vyhnout pravidelnému zalévání – strom vytváří povrchový kořenový systém náchylnější k poškození suchem.
• Pro usnadnění zálivky v ulicích se dají instalovat závlahové sondy, vždy musí být opatřeny krytkou, jinak bal naopak vysušují. Instalace závlahových sond ve volné ploše je zbytečná a neefektivní.
• Kolem stromu vytváříme závlahovou mísu.
• Omezujeme konkurenci o vodu výměnou trávníku za mulč nebo podsadbu z keřů; mulč taktéž omezuje odpar vody z půdního povrchu.
• V případě extrémních stanovišť můžeme přidat do substrátu vhodné půdní kondicionéry či hydrogely – jejich účinnost je relativně krátkodobá, ale může pomoci překlenout povýsadbový stres.
• Používáme mladé stromy rozumných velikostí (do obvodu kmínku 16/18, maximálně 18/20), které se lépe vyrovnají s přesazením a povýsadbový stres u nich trvá kratší dobu.

(podle Hora, Kejha 2007)

Působící stresové faktory

Při zjišťování stresových faktorů se budeme zajímat nejen o jejich výčet, ale také intenzitu působení. Při posuzování kvality půdního prostřední bychom se měli zamyslet nad dostupností vody v půdě, skladbou půd, zhutněním a pH. Velmi důležité bude zjištění, zda je plocha vystavena účinkům posypových solí nebo psích výkalů. Zapomenout bychom neměli na vliv klimatických poměrů a znečištění vzduchu, ale ani na další možné nepříznivé vlivy, jakými je stavební činnost, vandalismus či mechanická poškození vznikající automobilovou dopravou.
Přestože působení většiny stresových faktorů nejsme schopni přímo ovlivnit, přesto lze vždy hledat cesty, jak jejich vliv alespoň omezit (např. instalací pryžových límců proti psí moči, zábran proti poškození dopravou či omezením styku s posypovou solí).

Vlastní výsadba

Výsadbová jáma

Hloubka jámy by měla být přibližně stejná, nebo jen o málo větší, než je výška kořenového balu, šířka naopak minimálně 1,5-2násobek šířky kořenového balu. Pro zabránění poklesu stromu musí kořenový bal nést nenarušená půda. Naopak vykopat širokou jámu je důležité, protože kořeny ujímajícího se stromu musí v prvních letech protlačit okolní půdou, aby strom dobře zakořenil. Nezbytné je zkypřit a zdrsnit stěny jámy rýčem, čímž se usnadní prorůstání kořenů. V opačném případě hrozí tzv. květináčový efekt.

Kotvení

Ochranné ukotvení je obzvláště potřeba na větrném stanovišti, v místech, kde hrozí poškození sekačkou na trávu a vandalismus nebo při výsadbách prostokořenných sazenic. Jeden kůl využíváme ke kotvení dřevin menších rozměrů, do výšky cca 1m. V takovém případě se kůl přikládá ke kmeni ze strany s největším provozem, u silničních komunikací, ošetřovaných v zimě posypovými solemi, směrem k ní. U vzrostlých stromů se provádí kotvení minimálně dvěma, optimálně třemi kůly.
Kůly zatloukáme do dna jámy ještě před zasypáním, které je následně výborně zafixuje. Fixační úvazky umisťujeme až na konci kůlů tak, abychom zabránili odírání kmene při pohybech za větru. Úvazky je nutno včas odstranit nebo převázat, aby nedocházelo k jejich zarůstání do kmínku.

Umístění stromu do správné výšky

Kořenový krček (místo u báze kmene stromu, kde se začínají větvit kořeny) musí být umístěn v rovině s terénem. U balového stromku je nutné zkontrolovat, zda kolem kořenového krčku nezůstal např. zaškrcený drát nebo provázek z jutové ochrany kmene.
V případě, že jáma je příliš hluboká, je třeba před umístěním stromu dno opět zasypat až do hloubky přibližně odpovídající výšce balu.

Řez dřevin při výsadbě

Povýsadbovému řezu se také říká řez komparativní (srovnávací), protože při něm dochází k vyrovnání objemu kořenového systému a objemu koruny. Způsob řezu závisí na výsadbovém materiálu a je proto lepší, můžeme-li tento úkol svěřit odborníkům. Až na naprosté výjimky nikdy neodstraňujeme vrcholový výhon – terminál!

Zasypávání výsadbové jámy

Kořeny či kořenové baly je třeba ze všech stran prosypat, popř. obsypat zeminou či substrátem a pečlivě zhutnit. Je-li nutné zavést ke stromu větrací či závlahovou sondu, umístí se do jámy ještě před jejím zasypáním.

Závlahová mísa a mulčování

Minimální vzdálenost okraje mísy od kmene stromů s velkou korunou by v městských podmínkách měla být 1,5m, u malokorunných druhů alespoň 1m. Závlahovou mísu a povrch zasypané jámy je vhodné pokrýt mulčem. Mulč zadržuje vlhkost, chrání před extrémními teplotami a snižuje konkurenci trav a plevelů. Při mulčování je třeba dbát na to, aby mulč nebyl v kontaktu s kmenem stromu. To by mohlo způsobit poškození kůry a kambia u báze kmene.

Následná péče

Nejdůležitějším a rozhodujícím bodem následné péče se zpravidla stává zálivka. Při vyžínání (zvláště strunovou sekačkou) je třeba důsledně dbát na to, aby nedošlo k poškození kmínku stromu. Toto nebezpečí lze minimalizovat mulčováním. U stromů s hladkou a citlivou borkou je vhodné chránit kmínek proti korní spále zastíněním rákosovou rohoží nebo obdobným vzdušným materiálem.
Nadzemní kotvení je třeba 1-2krát za vegetační sezónu zkontrolovat, tak aby nepůsobilo mechanické poškození stromu v případě svého uvolnění. Je-li třeba provádět výchovný řez, svěřme tento úkol do rukou raději odborníkům.

Použité zdroje:
ARNIKA. Stromy: Volba druhů dřevin a místa výsadby [online]. 2010 [cit. 2013-02-28]. Dostupné z: http://arnika.org/druhy-a-mista-vysadby.
DROBÍLKOVÁ, Miroslava. Jak se sází strom. Brno: Nadace Partnerství, 2007.
HORA, David a Ladislav KEJHA. Zásady dlouhodobě perspektivní výsadby stromů. In: Strom pro život život pro strom VI.: Národní arboristická konference. 1.vydání. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanské sdružení, 2007. ISBN 978-80-86950-02-0.
KOLAŘÍK, Jaroslav a kol. Péče o dřeviny rostoucí mimo les I. Vlašim: ČSOP, 2003. ISBN 80-86327-36-1.
KOLAŘÍK, Jaroslav. Výsadba stromů ve městech II. Zahrada web [online]. 2011 [cit. 2013-02-28]. Dostupné z: http://www.zahradaweb.cz/informace-z-oboru/realiza-a-udrzba/Vysadba-stromu-ve-mestech-II.__s517x55808.html.
ŠTĚPÁN, Václav. Stromy v ulicích a na parkovištích. Plzeň: Správa veřejného statku města Plzně, 2003.